Umělá inteligence v praxi: Proč na ní bude stát úspěch firem příští dekády?

Ještě před pár lety byla umělá inteligence tématem spíše pro technické nadšence. Dnes ji řeší každý - od ředitelů firem přes politiky až po běžné uživatele. Proč se z AI stalo tak velké téma právě teď? A kde se vlastně vzala? Abychom pochopili její dopad na firmy a práci, musíme se vrátit na začátek – a to překvapivě daleko.

Od knihtisku k AI

Když Johannes Gutenberg kolem roku 1440 představil knihtisk – nový způsob výroby knih, byla to revoluce, kterou si tehdejší svět téměř nedokázal představit. Náhle byl konec s nekonečným a vyčerpávajícím přepisem knih v klášterech. Knihy se začaly tisknout mechanizovaně, a tedy mnohem rychleji a staly se mnohem dostupnější. Jenže lidé se zprvu báli. Označovali knihtisk za „ďáblův stroj“, některé první prototypy dokonce spálili. Dnes víme, že šlo o jeden z největších kroků k šíření vzdělanosti a rozvoji podnikání.

Umělá inteligence o několik století později vyvolává podobné reakce. Obdiv, fascinaci, ale i strach. A přesto stejně jako knihtisk mění způsob, jak pracujeme s informacemi — jen ještě o několik řádů rychleji. Zároveň připomíná internet v 90. letech: tehdy se také mluvilo jen o módní vlně a výstřelku pro pár technologických geeků. A dnes už si bez internetu ani nekoupíte kávu, natož abyste bez něj rozjeli byznys.

AI je v podobné fázi. Ti, kteří se jí naučí využívat, budou tvořit další generaci lídrů. Ti, kteří ji ignorují, budou za pár let bojovat s konkurencí, která pracuje rychleji, přesněji a levněji. 

Odkud se AI vlastně vzala?

Když Alan Turing ve 40. letech položil otázku „Mohou stroje myslet?“ a definoval slavný Turingův test, který má prověřit, zda se nějaký systém umělé inteligence skutečně chová inteligentně, ještě netušil, že jednou budeme držet v ruce chytré AI modely, které dokážou psát texty, generovat obrázky nebo řídit celé výrobní procesy. A že často vůbec nedokážeme rozeznat, jestli se bavíme s opravdovým člověkem z masa a kostí, nebo AI chatbotem.

První éra AI byla nicméně mnohem více symbolická — vědci zapisovali pravidla, která se počítače měly učit následovat. Šlo o důležitý základ, ale měl své limity: svět se nedá popsat tisícem přesných pravidel.

Zásadní změna přišla až s nástupem strojového učení a neuronových sítí, které napodobují způsob, jakým pracuje lidský mozek. Modely se už neřídí ručně psanými instrukcemi, ale učí se ze vzorů v datech. A tato schopnost byla klíčem k moderní éře AI.

Od roku 2017, kdy vznikly transformátory – první jazykové modely založené na hlubokém učení, už vývoj běží rychlostí, kterou jsme dosud nezažili. Výsledkem jsou generativní modely jako GPT, Claude nebo Gemini, které dokážou tvořit obsah, analyzovat informace a reagovat způsobem, který působí až překvapivě lidsky.

Proč se o AI tolik mluví právě teď?

K umělé inteligenci jako fenoménu dnešní éry vedly tři jednoduché, ale silné síly — dostupnost výpočetního výkonu, exploze dat a zásadní technologický průlom v podobě hlubokého učení a mechanismu pozornosti. Teprve jejich kombinace přinesla to, co dnes vnímáme jako „AI boom“.

Výpočetní výkon, zejména díky grafickým kartám, umožnil trénovat obrovské modely, které ještě před deseti lety nebylo možné reálně sestavit. Současně svět začal generovat nepředstavitelné množství dat — vše od fotografií přes emaily až po výrobní procesy. Na tom všem se AI učí závratnou rychlostí.

Třetí faktor je méně viditelný, ale zásadní: přístupnost. AI se přesunula z laboratoří do běžné praxe. Dnes ji dokáže použít kdokoli — manažer, personalista, účetní i projektový tým. Z nástroje pro „vývojaře a datové experty“ se stal pomocník, který může zrychlit, zpřesnit a odlehčit téměř jakýkoli typ práce.

Co to znamená pro firmy? Posun od manuální práce k rozhodování a interpretaci

Zásadní omyl spočívá v tom, že AI „bere práci“. Ve skutečnosti ji přeuspořádává. Práce se stává méně manuální a více rozhodovací. Je méně o vytváření obsahu a více o ověřování, úsudku a interpretaci.

V účetnictví už odborníci netráví čas opisováním dokladů (tak jako mniši v 15. století přestali opisovat knihy), ale věnují se predikcím, kontrolám a konzultacím. V marketingu není AI náhradou kreativity — je to akcelerátor, který během minut připraví varianty kampaní, ale správný výběr a kontext stále drží lidská strategie. Ve výrobě zase pomáhá předcházet poruchám, optimalizuje logistiku a zlepšuje bezpečnost.

AI tak přetváří profese napříč obory — nikoli jako konkurent člověka, ale jako technologie, která přenáší hodnotu z „dělání věcí“ na „řízení toho, co se má stát“. A to je pro firmy velký strategický moment.

Budoucnost bude patřit těm, kdo AI rozumí

Stejně jako knihtisk kdysi zpochybnil starý svět vzdělání a informací, dnes AI zpochybňuje svět práce. A stejně jako tehdy vyvolává nadšení i obavy. Často pramení z neznalosti — vždyť ruku na srdce, ani odborníci už dnes neumí přesně popsat, co se odehrává uvnitř těch nejvyspělejších modelů.

Ale jedna věc je jistá: AI nenahradí lidi plošně. Nahradí jen lidi, kteří ji nebudou umět používat. Firmy, které se naučí AI efektivně využívat, budou rychlejší, inovativnější a flexibilnější. Získají konkurenční výhodu podobně jako první firmy, které pochopily potenciál internetu.

V následujících letech bude porozumění AI — alespoň na základní úrovni — jednou z klíčových manažerských dovedností. Bude rozhodovat o tom, zda budou firmy konkurenceschopné, nebo budou jen dohánět ty, které už pochopily, že AI není hrozba, ale příležitost.

Umělá inteligence není žhavá novinka. Ale poprvé v historii je připravená změnit způsob práce ve velkém. A teď je na nás, jak dobře tu příležitost dokážeme využít.